Žítkovské inspirace pro každou ženu

Ocitla jsem se v kraji, kde žily žítkovské bohyně, a do kterého ještě před pár lety nezavítal téměř nikdo, kdo by nebyl místní. Je to část země v Bílých Karpatech, na hranici se Slovenskem, dosud příliš nepoznamenaná turismem. Kraj, kde mezi několika kopci leží obec Žítková. Chaloupky jsou rozseté po kopcích daleko od sebe a místních lidí tu člověk moc nepotká.

Žítkovská inspirace - kraj

Asi dva roky se chci do Bílých Karpat podívat, ale když jsem se dozvěděla, že zde leží místo spojované s žítkovskými bohyněmi, měla jsem jasno.

Že je vám to povědomé? V roce 2012 vyšel knižní román Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové a do té doby zapomenutý kraj začal zvát k poodhalení svého tajemství. Já sama jsem zatím román nečetla, těšila jsem se na vlastní poznání.

Sama, nebo s někým?

Vy, kdo nás s manželem Radkem sledujete na Facebooku, možná víte, že jezdíme snad všude, vyjma asistencí na kurzech Metody RUŠ, společně. Na tohle místo jsem se ale chtěla vydat bez muže.

Chvíli jsem rozmýšlela, jestli jet úplně sama, nebo se přidat k nějaké skupině žen. A protože jsem měla pocit, že v tomhle čarokraji potřebuji společnost i možnost sdílet ženské zážitky, vyhrála nakonec druhá možnost. Byla to správná volba.

Je to čarovný kraj

Byly jsme ubytované v hotelu mezi kopečky, v kraji, kde jsou lesy, louky plné lučního kvítí a kde je tajemství žítkovských bohyní cítit na každém kroku. Protože jsem neměla o Žítkové dopředu nic nastudováno, objevovala jsem kouzla tohoto kraje postupně během celého víkendu.

Těšila jsem se na návštěvu chaloupky – muzea, kde celý život pobývala poslední známá žítkovská bohyně Irma. Na prohlídku nás šla docela velká skupina. Nasoukat se všichni do malé světničky bylo napínavé, stejně jako vyprávění pana průvodce, který, ač je původně z Otrokovic, si vzal Žítkovčiarku a tuto chaloupku po rodině Irmy Gabrhelové zrekonstruoval.

Byla by škoda prozradit vám detaily prohlídky. Všechny střípky skládačky, které jsme slyšeli, sbírali majitelé chaloupky řadu let a já bych vám to ani tak barvitě a čarovně nedokázala popsat. To musíte zažít.

Prozradím jen, že dvorek i chaloupka mají hodně silnou energii, a můj osobní názor je, že i proto mohla být bohyně Irma tak dobrá v léčení a bohování, jak se na Žítkové říká.

Žítkovská inspirace - Chaloupka Irmy

Co to vlastně je, to bohování?

Ptala jsem se průvodce, proč se léčení, moudrost a pomoc lidem nazývalo na Žítkové bohování.

Prozradil mi, že bohyně se jim říkalo proto, že si nedokázaly jinak vysvětlit ten dar, který měly, než že je od Boha. Proto když léčily a pomáhaly, tak bohovaly. A byly v tom velmi dobré, pro pomoc za nimi jezdili lidé i z velké dálky.

Nebyla tam jen jedna bohyně

V tomto kraji bylo bohyň více, ale Irma prý patřila k těm hodně „obdarovaným“. Zároveň byla asi poslední, která aktivně na Žítkové bohovala. Umění bohování se předávalo z matky na dceru, většinou na tu nejstarší.

Ačkoliv místní ženy–bohyně pomáhaly, neměly to vždy jednoduché. Žádnému vládnoucímu režimu a ani některým místním obyvatelům nebyly po chuti. Moudrosti, znalosti přírody a tajemství života se i dnes mnoho lidí bojí. Pokud ale máte tu odvahu nahlédnout pod pokličku, mnoho faktů a zajímavostí o tomto kraji najedete v knize Jiřího Jilíka Žítkovské bohyně.

Pohled z druhé strany

Mám kamarádku, jejíž babička pochází z oblasti Kopanic, kde obec Žítková leží. Když jsme spolu krátce na tohle téma mluvily, bylo z jejího povídání cítit, že spisovatelka Kateřina Tučková velmi rozvířila svým románem pocity místních lidí. Což je možné dohledat i v některých článcích na internetu.

Pro někoho mohly být Žítkovské bohyně čarodějky a mocné ženy, pro někoho jiného jen bylinkářky a ženy znalé moudrostí přírody. Pro mne však toto místo své kouzlo Síly ženství má a zanechalo ve mně silný zážitek.

Máme to v sobě všechny?

Když jsme odcházely z prohlídky domku, kde žila Irma, cítila jsem velkou vděčnost, že jsem sem přijela a měla možnost tak silně pocítit atmosféru ženské moudrosti, léčení a čarování. Zároveň jsem přemýšlela, jestli podobné dary mají i další ženy, nejen na Žítkové, a zdali o nich vědí a používají je.

Pak jsem se rozhlédla po naší skupince žen a bylo mi to jasné. Něco jako bohování v sobě máme všechny. Jedna z nás třeba víc, jiná méně. Některé ho používáme vědomě, některé o něm zatím nevíme. Ale máme ho všechny.

Byly jsme na Žítkové skupina úplně normálních žen. Některé na mateřské, jiné podnikatelky, další obchodní zástupkyně, učitelka tance, účetní, veterinářka… a každá máme dary, které jsou v naší společnosti tak potřebné. Najednou jsem je všechny viděla.

Máme mnoho darů:

  • umíme porodit nový život🌺,
  • umíme léčit své vlastní tělo,
  • máme jasnou intuici, které se někdy zbytečně bojíme věřit,
  • zpíváme, vyprávíme příběhy, cítíme, objímáme,
  • rozumíme přírodě a čerpáme její moudrost pro spokojenější život,
  • bezpodmínečně milujeme,
  • umíme pohnout i nákladním autem, abychom zachránily své dítě apod.

Je velká škoda, že naše společnost víc nectí ženská kouzla. Kdyby byly tyto dary vítány, podporovány a mohly otevřeně a všudypřítomně léčit, byli bychom všichni zdravější a šťastnější, včetně našich dětí a mužů. Stačilo by, kdybychom my ženy více důvěřovaly vlastním pocitům a naslouchaly intuici, nebo ještě lépe, abychom v tom byly s důvěrou povzbuzovány našimi muži.

Občas si vzpomenu na citát Dalajlámy:

„Naše planeta nepotřebuje víc úspěšných lidí. Zoufale potřebuje ty, kteří tvoří mír, léčí, obnovují, vyprávějí příběhy a milují vše živé.“

A i v tomto kontextu vnímám význam slova bohování (se vší úctou k umění žítkovských bohyní). Vnímám, že dary žen, jejich „čáry“, moudra a propojení s přírodou jsou pro nás lidstvo jednou z cest, jak se zachránit.

Dary ženy, v každé je bohyně

Žítkovské inspirace pro všechny ženy

Už během pobytu na Žítkové jsem pocítila touhu ukázat ženám, že každá z nás má v sobě Sílu ženství a každá z nás má kouzla, které naše rodina, partnerský vztah, ale i další vztahy potřebují. Jen je možná potlačená a schovaná pod vrstvou zranění, sebekritiky a bolesti.

Bohužel dnešní ženy svou sílu ženství většinou necítí a to potlačení sebe sama se projevuje na zdraví, gynekologických problémech, na nespokojenosti v intimním životě. My ženy se potřebujeme zamilovat do našeho těla. Ale jak v dnešním světě?
Pomocí nám mohou být například přechodové rituály. Víc zde: https://www.luciechroma.cz/sila-zenstvi/

Jako terapeutka sedm let pracuji s klientkami a pomáhám jim mimo jiné zahojit a vyřešit vztah s mámou a tátou, protože ty silně ovlivňují jaký vztah má žena ke svým dětem, ke své ženskosti a cyklu, k prožívání sexuality, jaké má sebe-u-vědomění. Často ve vztahu s mámou a tátou vzniká problém se sebepřijetím a sebeláskou ženy.

Vedle terapií pracuji se ženami na workshopech pro ženy. Existuje tak bezpečný a hojivý prostor, kde ženy mohou otevřeně mluvit o všem  co cítí, projevit emoce, zhojit bolesti, a kde se mohou vzájemně uctít a sblížit.

To úplně nejzákladnější, co pro sebe každá žena může udělat, je napojit se na svůj menstruační cyklus, zvědomit si jeho prožívání, a dodatečně uctít svou plodnost a ženskou sílu pomocí přechodového rituálu menarché. Jak to vypadá si můžete přečíst zde: bit.ly/ritual-menarche

Závěrem trochu osobně!

Zvu Tě, milá ženo, k pohledu do zrcadla z jiného úhlu. Koukni se na sebe a sama sebe se zeptej: „Jaké jsou moje dary?“ „Jak je mohu naplno využít?“ „Čím právě já čaruji?“

Využívejme naše ženské dary naplno a podporujme se v tom, ženy!
S láskou Lucie🌺

P.S. Pokud vás tohle téma zaujalo, nakoukněte do naší FB skupiny Síla ženství – podpora.

Lucie s maminkou

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..